Jazyk filmařů

Co musí znát dobrý kameraman? Musí znát druhy záběrů. Ty se dělí na velký celek, celek, polocelek, polodetail, detail, velký celek a záběr, kterému se podle původu říká Americký plán.

Velký celek: Zobrazuje velkou scénu jedním celkovým obrazem. Do záběru se vejde třeba celý pohled do krajiny, panorama, scény s davem lidí. Postavám není vidět do obličeje, působí malinké a vzdálené. Někdy se velký celek používá jako první záběr filmu – ukáže nám prostředí, ve kterém se bude film odehrávat.

Celek: Celek zachycuje přehledně jedno konkrétní místo, například obývací pokoj, dětské pískoviště, lavičku v parku, postavy jsou v záběru vidět celé – od hlavy až po chodidla. Vidíme jim do obličeje.

Polocelek: Filmujeme postavy od pasu nahoru. Je to dobrý úhel kamery, když si spolu dva lidé povídají. Kamera se zaměřuje na postoj těla, gesta a pohyb rukou.

Polodetail: Zabíráme postavu od hrudníku výš.

Detail:Kamera natáčí pouze obličej postavy. Používá se, když chceme jasně vidět výraz ve tváři, emoce, náladu…

Velký detail: Ještě bližší pohled kamery než detail – tedy jednotlivé části obličeje. Nejčastěji oči, jejich pohyb, slza na tváři, skousnutí rtů….

Americký plán:
Postava je ukázána od hlavy až po kolena.

Praktické zkušenosti

Pro konference a rozhovory nejčastěji používáme postavení kamer tak, abychom zabrali detail, polocek a celek. Z těchto základních kompozic pak skládáme výsledný střih ať pro živé vysílání nebo v postprodukci pro střih záznamu. Vždy nás zajímá, co se na scéně bude dít a jaké nejčastější situace se na scéně budou odehrávat. Je proto velmi důležitá příprava scénáře.

Zdroj: web